Moje zkušenosti s medikací
Moje zkušenosti s medikací Krátce po oslavě mých 18. narozenin jsem se poprvé setkal s psychofarmaky. Stalo se to krátce po stěhování s rodinou, kdy jsem se během několika týdnů změnil k nepoznání. Z klidného a vyrovnaného studenta jsem se stal příliš komunikativním, plným energie, ale zároveň velmi vznětlivým a roztržitým člověkem, který skoro vůbec nespal. Rodiče si se mnou už nevěděli rady, a tak se mnou jeli na psychiatrickou kliniku. Na místě jsem neměl vůbec tušení, kde to vlastně jsem. Doktor usoudil z mého roztěkaného a zvláštního chování, že se se mnou opravdu něco děje, a tak navrhl, abych začal užívat Olanzapin. Ještě ten den po návštěvě psychiatrie moje mánie eskalovala natolik, že jsem byl ve večerních hodinách v rukou policie převezen zpět do psychiatrie na uzavřené oddělení. Byl jsem na samotce a několik týdnů trvalo, než mi nasadili medikaci, která zafungovala. Byl to nakonec Clozapin (Leponex), který se nasazuje až po té, kdy léky takzvané druhé generace nezabírají. Během téměř půlročního pobytu na psychiatrii jsem přibral přes dvacet kilogramů, ale odcházel jsem stabilizovaný a bez příznaků. Začátky po propuštění byly náročné. Vedle přijmutí nemoci jako takové jsem zápasil i s vedlejšími účinky léků. Byl jsem unavený, malátný a nadále jsem tloustnul. Z důvodu vzniklé tachykardie a vysokého tlaku jsem užíval i léky na tyto potíže. Přesto jsem viděl naději na zlepšení. Jelikož to byla moje první epizoda, plánovali jsme s ambulantním psychiatrem postupné vysazení léků během dvou až tří let. Během tohoto období jsem poctivě bral lékařem předepsané léky a také pravidelně každý měsíc chodil na odběr krve, aby se zkontroloval stav bílých krvinek, protože Clozapin může způsobovat vážné onemocnění agranulocytózu. Postupem času jsem při nižších dávkách začal cvičit a mít více energie. Začal jsem hubnout a i přes určitou dávku léku jsem se cítil dobře. Po odmaturování jsem léky přestal užívat úplně a naivně jsem věřil, že se mi nemoc vyhne. Bohužel opak byl pravdou. Po dvou měsících na vysoké škole jsem se vlivem stresu a vyčerpání předávkoval Clozapinem, který jsem si bohužel ponechal, přestože jsem ho už neměl užívat. Upadl jsem do bezvědomí a probudil se o několik dní později na psychiatrii. Toto předávkování bohužel spustilo sérii hospitalizací, které trvaly dalších osm let. Bylo mi řečeno, že tentokrát už léky budu muset užívat do konce života. S tímto faktem jsem se nedokázal smířit. Po každé další hospitalizaci jsem léky po několika týdnech přestal užívat. Lhal jsem tak svému doktorovi, který mi nadále léky předepisoval. Přestože mi lhaní nebylo příjemné, touha žít bez léků a jejich vedlejších účinků byla silnější. Bez léků jsem ale nikdy dlouho nevydržel psychicky zdravý. Průměrně každý rok jsem byl opětovně hospitalizovaný. S každou další atakou nemoci se mi zhoršovaly kognitivní funkce, jako je paměť, pozornost, koncentrace, schopnost vyjadřování a rychlost učení. Během čtyř hospitalizací jsem podstoupil elektrokonvulzivní terapii (ECT), která bohužel dále zhoršila mé kognitivní funkce. Všechnu tu bolest a utrpení jsem si mohl ušetřit. Během mé poslední hospitalizace jsem si uvědomil, že musím něco změnit. Už jsem nechtěl být znovu hospitalizovaný a začal jsem léky vnímat jinak. Dnes jsem upřímný se svým lékařem. Už déle jak dva roky nejsem hospitalizovaný. Sportuji a žiji běžný život i s léky. Vedlejší účinky jsem přestal vnímat. Léky už nevnímám nepřátelsky, ale jako velkou oporu při zvládání tak těžké nemoci, jako je schizoafektivní porucha. Moje mladická nerozvážnost s nebraním léků se na mě podepsala velmi negativně. Každá ataka nemoci společně s hospitalizací mě uvrhla na dno, ze kterého se postupem času čím dál hůře unikalo. Zároveň nepříznivě ovlivnila nejen moje kognitivní funkce a paměť, ale i pracovní kariéru a mezilidské vztahy. Článek jsem napsal pro Bohnický časopis 24. ledna 2024 Všechny články Duševní zdraví Duševní nemoc není ostuda: Můj příběh 3. 10. 2024/ Duševní nemoc není ostuda: Můj příběh Jmenuji se Benedikt Skalník a rád bych se s vámi podělil o svůj příběh… Čti více Jak se stát peer konzultantem 1. 10. 2024/ Jak se stát peer konzultantem Cesta sdílení vlastního příběhu I když jsem si prošel opakovanými těžkými obdobími kvůli svému… Čti více Moje zkušenosti s medikací 28. 9. 2024/ Moje zkušenosti s medikací Krátce po oslavě mých 18. narozenin jsem se poprvé setkal s psychofarmaky. Stalo se to krátce… Čti více O mně Jsem člověk s vášní pro vizuální příběhy a lidskou duši. Objektivem kamery zachycuji svět kolem sebe, jeho krásu i složitost. Zároveň jako peer konzultant pomáhám druhým najít sílu a rovnováhu v jejich vlastních příbězích. Věřím, že každý z nás má co nabídnout, a mým cílem je tyto jedinečné hlasy zachytit a sdílet. Kontakt [email protected]